Petrohrad

Jelikož návštěva Petrohradu nevyžaduje sníh, ba naopak, bych řekl, že bude lepší ho vidět už za teplejšího a slunnějšího počasí, nijak jsem s jeho návštěvou nespěchal a nechal si ho až na konec.



S mým českým kamarádem Pavlem, co studuje v LPP na stejné univerzitě jako já jsme se dohodli, že sem zavítame a pojedeme jeho autem(českým).

Nejprve jsme tedy zažádali o víza v cestovní kanceláři, která nám je zhotovila do 10 dnů. Pak jsme si ještě museli pořídit ruské cestovní pojištění a dostali jsme hromadu dalších papírů k vyplnění. Jednak "migration card" a pak jestě papíry ohledně deklarace auta.

Dle Google maps trasa Lappeenranta-Sankt Petěrburg má vyjít na 200 Km, 2.5 h. Říkali jsme si že to bude tedy tak na 3 hoďky. Což se nakonec ukázalo být jako velká chyba takto uvažovat.

Když jsme přijeli na finskou hranici, ukázali jsme občanku a nezdrželi jsme se víc než 2 minuty. Po asi 5ti minutách jízdy po území nikoho jsme dojeli k dlouhé koloně aut čekající na vstup přes ruskou hranici. Ta kolona měla tak cca 300m což není mnoho. Ale takřka se nehýbala. Trvalo asi hodinu a půl, než jsme se dostali za závoru, za kterou se vejde asi 10 aut. Když zajedete za tuto závoru, tak musí všichni vystoupit a jít řešit papírování. Tady neexistuje, že byste si zajeli k budce otevřeli okénko, podali pasy a další potřebné papíry a oni vám je za pár minut vrátily zpět. Takhle jednoduché to tady opravdu není.

Šli jsme nejprve vystát jednu frontu s pasama a migračníma kartama. Zde jsme strávily tak půl hoďky. Dostali jsme razítko a čekalo nás ještě jedno stanoviště. Teda spíš jen Pavla. A to auto. Nejprve bylo potřeba vystát další frontu lidí, tak na 20-30 minut. Pak byl na řadě Pavel a já jen sledoval přes okno co se děje. Pořád tam něco po něm chtěli, pořád tam šermovali s nějakými papíry, pořád se jim něco nelíbilo a pořad ta pani čučela do monitorů. No zkrátka odbavit papírově jen naše auto bylo na další půlhodinu. Pak dostal několik razítek a šli jsme k autu s kterým jsme museli popojet, resp předjet všechny ostatní co teprv čekali na ta razítka, která právě pavel dostal. U druhé závory jsme opět museli čekat a to na další pani, která chtěla otevřít všechny dveře a vidět obsah auta a pak ještě na motoru vybroušený VIN kód. Po celé této asi 3 hodinové peripetii nás konečně pustily do Ruska.

Co bylo zajímavé, že asi 200 metrů od toho co nás se všema papírama a razítkama pustili dovnitř následovala další kontrola pasu. Zde už opravdu jen stačilo vyndat pas z okénka, který nám za minutu vrátily zpět. Trochu nás zbytečnost této druhé kontroly překvapila. Co nás překvapilo ještě více, že o kilometr dále bylo uplně stejné stanoviště s úplně identickou kontrolou. Ať žije byrokracie, ať žije přezaměstnanost ve státním sektoru.

Už od samého počátku plánování tohoto výletu jsme si nebyli úplně jistí co čekat od provozu na ruských silnicích vůbec. S Pavlem jsme trochu měli starosti o jeho auto, zvlášt když znáte pořad "Mistři volantu" na streamu (https://www.stream.cz/porady/mistri-volantu) a víte co se na ruských silnicích děje. Další zajímavost, když si kdekoliv ve Finsku půjčujete auto v půjčovně, všude mají jasně napsáno, že s jejich půjčeným autem buď do ruska nesmíte, nebo že neplatí na ruském území jakékoliv jejich pojištění. Nakonec jsme se tím nechtěli nechat ovlivnit a řekli si, že prostě uvidíme no.

Po prvních pár kilometrech jízdy v Rusku přišla první zajímavá odlišnost v provozu na silnici. Velké množství aut jezdí v odstavném pruhu, aniž by jim něco bylo.

Druhé zajímavé zjištění bylo, že když jste jel v normálním pruhu a na chvíli uhnul do odstavného, protože ten za váma byl očividně rychlejší, vždy vám ten co vás pak předjel slušně zablikal blikačkama jakože dík. Každý a bez vyjímky to tak dělal. Slušnost ruských řidičů nás tedy zaskočila.

Po 6ti hodinách od doby co jsme opustily LPP jsme konečne dorazili do Petrohradu a šli jsme se ubytovat do našeho hostelu, co jsme již měli objednaný. Jen připomenu, že původni časový odhad jízdy byl 3 hodiny.

Jen taková zajímavost jak se tu parkuje.
Ten zelený žigulik má v nárazníku díru od koule toho auta za ním.
Nikdo se s prozrazením asi ani moc netrápí.

Protože bylo již později odpoledne, byly jsme unavení a moc jsme toho nesnědli, šli jsme hned hledat něco k jídlu. Když jsme se najedli a dali si k tomu pár piv, tak únava ještě povyrostla a prohlížet si město už se nám nechtělo. Vyrazili jsme tedy k nejbližšímu minipivovaru ochutnat nějaké dobré místní pivo. A protože je Pavel velký pivní fanoušek, moc dobře ví jak taková místa najít.

V jedné hospodě nás potěšili takovou zajímavostí. Zde k prvnímu pivu vždy zdarma/v ceně přinesou talířek se zobaním různých na první pohled ne moc lákavých věcí, ale po ochutnání musím říct že dobrot.

Zobání k pivu

Lehce osmahlý sušený chleba, osolený. Nějaké preclíkové kroužky, kousky dobrého sýra, nějaké tyčinky a pár osmažených ančoviček. K pivu to bylo zkrátka perfektní zobání.

Další den ráno jsme v 11 šli na free guided tour.

Tady už asi spíš jen fotky.

Ermitáž a Palácové náměstí

Alexandrovský sloup

Sousední budova Ermitáže

Katedrála svatého Izáka
všimněte si jak jsou ty človíčkové tam vzádu oproti tý katedrále tak mrňavý

Petr Veliký- jezdecká socha

Socha z pohledu ze zadu je též zajímavá 

Petr Veliký má telefon
Kateřina Veliká je k němu otočena zády

"Plackovité" lodě na nízké mosty

Dokonce se tu i chytají ryby přímo z chodníku

Nějaká dobře vypadající budova

Přechody s odpočítávaním i zde.
Mimochodem ten roh domu se jmenuje dům knihy (Singer)
a sídlí v něm ruský facebook - VKontakte

Opět Petr Veliký s Kateřinou

Kostel s točenou zmrzlinou na střeše :-)
(Chrám Vzkříšení Ježíše Krista)

Ruská vlajka na každém rohu

Kazaňská katedrála, trochu to ty auta tady kazí 

Po free guided touru, jsme zašli na oběd do fastfood palačinkárny (Tepemok), která je tu dost oblíbená. Po palačince jsme ochutnali jídlo jménem Pelmeni a jako poznámku co to je tam měli napsáno "Sibiřská delikatesa". Maso v těstíčku, jedlo se to dobře, tak jsme si dali ještě jednou.

Smajlíkoví Pelmeni

Pak jsme dostali chuť na pivko, tak jsme opět šli degustovat místní pívo.

Cestou jsme potkali tenhle barák a docela mě zaujal, tak jsem ho musel vyfotit.

Po úmorném několikakilometrovém chození ve vedru zasloužená odměna

Po pívu jsme se vydali dál, kde jsme ještě nebyly
toto je divadlo

Samá klasika
Kdo zná azbuku, může přelouskávat

V Petrohradě mají přechody takovou zvlášnost.
A to vyznačené přecházecí pruhy.
Jedno pro směr tam, druhý pro směr sem

Nějakej kostel

A další

 Na místních silnicích jsem si všiml, že je velmi častý jev vidět auta s chybějícíma částma.
Jev to byl tak častý, že mi to nedalo to nějak obrazově zaznamenat. V jeden moment jsem si řekl, že následujících 5 minut budu fotit auta, kterým něco chybí. Následující 4 fotky sem zaznemenal v asi 300 m úseku během těchto 5minut.

Kde nárazník tvůj?

A kde tvůj nárazník?

Dojížďka na rezervním kole a kus blatníku/nárazníku fuč

Jen potřebuju rychle něco v sámošce a hned jedu dál...

Po dalších několika kilometrech chůze nás opět přepadala únava a byl čas se zastavit a doplnit energii dalším pivkem.

Zrovna v místním minipivovaru ladíme pivní strategii, kam dál.

Následovalo ještě trocha kultury a "památek"
Azbukoznalci ať si trochu zapřekládají copak je to za budovu

A tady dnes končíme, dál už nejdem.
Nachodili jsme dnes asi 35457334 kilometrů

A hurá na pivo!
Našli jsme pivní oázu, kde mají na pípách 40 piv
a po lednicích v lahvích dalších 400 druhů!

Menu píp jednoho ze dvou barů.
I přes to že cena piva na české poměry není úplně přívětivá, pořád je to oproti Finsku cena parádní :-D

Kwak v jeho originální "sklenici"

Další den jsem měl chuť vyzkoušet místní metro.

Tak jsem začal ve stanici, která je nejhlubší v Petrohradě a podle průvodce prý 3. nejhlubší na světě.

Stanice Admiralteyskaya.

Nachází se 86 metrů pod povrchem zemským a cesta dolu je tak dlouhá, že inženýři nebyli schopni navrhnout tak dlouhý eskalátor, tak to rozdělili na dva. Delší z nich má 125 metrů.

Tento "penízek" slouží jako lístek do metra.
Stál něco kolem 16 korun v přepočtu a slouži jako jeden vstup do celýho metrosystému, nehledě na to kolik času tam strávíte, kolik zastávek ujedete, nebo kolik přestupů absolvujete.

Toto je fotka 125 m dlouhého eskalátoru v 3. nehlubší metro zastávce na světě
O 20 metů dál následuje ještě jeden eskalátor. 

Co je však zajímavé, že v každý zastávce u každého eskalátoru je budka,
kde někdo sedí a čučí na ten eskalátor jestli je vše ok

Pohled do stanice
V pozadí lze vidět klasické sovětské metro, které máme i v Praze 

Tady však mají ještě vychytávku navíc
takovouhle žlutou zábranu aby nějakej Idiot nechtěl lézt mezi vagony

Masky těchto meter mají modernějši tvář i zde
Akorát jím ne vždy přideje plný počet vagonů do stanice

Tady řidič kontroluje dění při nastupování
Hlavní zajímavostí je, že zde používají velké zrcadlo
monitory také, ale až dodatečně

 Takto vypadá plán metrosystému v petrohradě.
Co je zde zajímavostí je to, že u přestupní stanice se zastávka z každé trasy jmenuje jinak.
Ne jako u nás že je Muzeum - C a Muzeum - A.
Ale třeba přestup: Sadovaya (fialová), Spasskaya (oranžová) a Sennaya Ploschad (modrá)

Když jsem vystoupil na stanici Gorovskaya, zašel jsem do parku poblíž, kde je zmenšenina celého města v ohledu nejvýznamnějších budov.

Zmenšenina chrámu sv. Petra a Pavla

Zmenšená St. Izak katedrála

A nějaké sousoší

Vstupní brána na ostrov kde byl Petrohrad založen

Chrám sv. Petra a Pavla
Na tomto místě/ostrově byl před 300 lety založen Petrohrad

Tady fotka onoho ostrovu a chrámu, ale z druhého břehu

Menší panorama kolem Něvy

V každým suvenýr obchodě nemůžete minout hrníčky či trika s Putinem

Vlevo falešná zeď

Vlevo falešné okno

Nevím, ale zajímavé

A falešný přechod, jenž vede jen do půlky silnice

Pěkná loďka

Pohled na řeku Něvu, je dosti široká

Plot od parku

Pohled do parku

Další pohled do parku, za vstup se však platí

Obyčejný místní autobus

 No a opět po mnoha ušlých kilometrech a pro změnu velmi ošklivém počasí, nemohlo chybět nic jiného, než zavítat do nějaké pořadné ryze pivní hospody. Zrovna tady mají 24 piv na pípách :-)

Jaký si dáte pivo?

Ukázka toho, že i sešívačkou se dá spravit židle

Další den

Jen tak jsme se procházeli a sledovali další zajímavosti

Pelmeni jsou v Rusku velmi oblíbený pokrm.
Alespon v Petrohradě nenajdete sámošky, kde by nebyl alespoň jeden mrazák vyhrazen právě tomuto pokrmu v mražené podobě

Ruský Subway

Burger king

A Starbucks

Žigul / Lada 2101-7 je jedno z nejčastěji potkávaných aut v místních ulicích

A zase

A dokonce i v pick-up verzi

No a čas vyrazit zpět

Taková ozdobená dálnice, kde se vůbec neplýtvá ocelí

Cyklista na dálnici

Na hranicích zpět jsme sice nestrávily 3, ale už jen 2 hodiny, ale jelikož jsme zastavovali všude možně, tak jsme to opět jeli 6 hodin.

Závěr

Na to že Petrohrad byl založen teprve před 300 lety, vůbec byste to do něj neřekli a všdude kde jsme se pohybovali, všechny budovy byly dobové a jen na okrajich města se dá najít i novější architektura.

Město je moc pěkné, pivo tu umí dobrý a ceny jsou tu též velmi příznivé.

Ovšem mám pocit že tohle není pravé Rusko, že tady je ještě dost vidět že je to město silně evropského "střihu". Velmi se podobá i jiným evropským metropolím. Takovou zajímavosí je že Petr Veliký si na budování Petrohradu zval slavné architekty většinou právě z evropských zemí, především z Itálie a Francie.

Jelikož jsem byl doposud azbukou nepolíbený, tak zde nám nezbývalo než dělat co jsme mohli abysme jí rozuměli, protože angličtina místních lidí byla fakt mizerná! Ještě horší než v Česku.
Takže ačkoliv rozumím Rusky pramálo a Rusáci nám také moc ne, tak to pořád byla lepší varianta než to zkoušet Anglicky. Vybavil jsem svůj telefon tedy takovým písmenkovým azbuka překladačem.

Po těchto takřka 4 dnech jsme se s Pavlem až na vyjímku asi 7 písmenek tam dole v tom seznamu naučili číst takřka celou Azbuku :-)
A tak víc než půlku slov co jsme "přepísmenkovali" do latinky, jsme s trochou kreativitou i pochopily co znamenají.